Andalucia te quiere…

Andalusie je tak zvláštní oblast světa, že je obecným popisem nepopsatelná. Je to fenomén, pro který se jen těžko hledá přirovnání. Možná jen Corrida a Flamenco. Alegorie světa, se starověkou tradicí, s mnoha rituály a kulty, s neskutečnou krásou i bolestí. Andalusie, Corrida a Flamenco se prostě musejí zažít na vlastní kůži, pokud se to stane, spousta věcí se změní….

Andalusie

Andalusie je totiž pokaždé jiná, pokaždé ohromující. Od skalnatých kopců Granady přes Taberskou poušť a úžasné liduprázdné pláže Almérie, až k impozantní skále Gibraltaru.Andalusie nese dědictví staletí kultur různorodých civilizací od prokázaného osídlení před 4700 lety, tajemnou Tartérskou civilizaci, přes Féničany, Kartagince, Římany a Maury, k mondénnímu rozvoji dneška. Pokud se Vám Andalucie dostane pod kůži, již nikdy Vás nepustí…

Není mnoho míst na světě, kde si můžete v jednom dni udělat ranní procházku na nádherné pláži v Marbelle a pak deset minut řídit a být v liduprázdných horách Sierry Blanca. Za další hodinu jízdy si lze užít starověkých kouzel Rondy, nebo za stejný čas dojet na pláže Atlantiku na costa del Luz a toulat se Tarifou.

Další dvě hodiny jízdy a v parném letě nalézt sníh Sierry Nevady, objevit Maurské kouzlo Granady, Sevilly, nebo renesanční eleganci Beaza, bílé kouzlo horských vesnic tak jako Ernest Hemingway a Orson Welles, či poznat vybledlou slávu Jerezu. Nebo navštívit jedinou Evropskou poušť a poté liduprázdné pláže Almérie s bílým pískem a smaragdovým mořem.

Ale to všechno není nic proti duchu, kterým je celá tato země prostoupena. Andalucia je domovem "Duende". Ten, kdo stane na býčí kůži roztažené mezi řekami Júcarem, Guadalete, Silem a Pisuegrou, setká se velmi často s tímto rčením: ,,V tom je mnoho duende.'' Manuel Torres, velký andaluský lidový umělec, říkával jistému člověku, který zpíval: ,,Ty máš hlas, ovládáš různý styl, ale nebudeš mít nikdy úspěch, protože nemáš duende.'' Duende znamená sílu a nikoli tvorbu, projevuje se zápasem a nikoli myšlenkou. Slyšel jsem od starého mistra kytaristy: "

Duende nesedí člověku tadyhle v krku, ale stoupá od chodidel nahoru do celého těla." To znamená, že to nemá dělat co se schopnostmi, ale že je to věc živosti podání, to znamená krve, to znamená prastaré kultury, sebestvoření při výkonu. Opravdový zápas je nutno svést teprve s démonickým duendem. Má-li se dostavit duende, předpokládá to vždy radikálně skoncovat s navyklými koncepcemi, podávat věci naprosto neotřele a nově, jako čerstvě utrženou růži, jako zázrak, který je pak také schopen vyvolat téměř nábožné nadšení.

Duende

Jednou zpívala v malé cádizské krčmě andaluská zpěvačka Pastora Pavónová, "Holka s hřebenem", génius španělské zádumčivosti, fantazií rovná Goyovi nebo "Kohoutu" Rafaelovi. Hrála si se svým hlasem dělaným ze stínu, z tekutého cínu, se svým hlasem porostlým mechem, vplétala si jej do vlasů a máčela jej v bílém andaluském víně manzanilla a nechávala jej mizet v dalekých, temných zahradách.

 Lidé však naslouchali mlčky. Pastora Pavónová skončila za hrobového ticha. Jenom jedem malý mužíček, jak bývají takoví ti hopsálkové, co najednou jako by vylezli z láhve kořalky, pronesl velice potichu a sarkasticky: "Ať žije Paříž!" Jako by tím chtěl říci: "Nás tady nějaká virtuozita, technika a takové věci nezajímají. Nás zajímá něco docela jiného. " Tu se Holka s hřebenem zvedla jako šílená, zlomila se jak nějaká středověká plačka, jedním douškem vypila velkou sklenici ostré anýzovky, sedla si a začala zpívat, bez hlasu, bez dechu, bez barvy, se spečeným hrdlem, ale byl v tom duende.

Podařilo se jí zbavit se všeho, co bylo na tom zpěvu předtím vyumělkovaného, aby měl dost místa duende, prudký a ohnivý duende, krajánek větrů prosáklých pískem, až posluchači začali ze sebe rvát šaty, skoro tak, jako černoši na Antilách, když se při církevních obřadech svíjejí před obrazem svaté Barbory. Holka s hřebenem si musela strhat hlas, věděla, že ji poslouchají lidé znamenití, kteří od ní nechtějí formu, ale prapodstatu formy, čirou hudbu zhmotněnou jen natolik, aby se udržela ve vzduchu. Musela odhodit stranou všechen um a jistotu, to znamená zahnat múzu a zůstat sama bez ochrany, aby se k ní dostavil její duende... Andalucia te quiere…