Celý můj život provázejí motorky. Začalo to na „pionýru“ kdy moje okouzlení motorkou bylo tak velké, že jsem dokázal jezdit i v zimě a na sněhu. Pokračovalo to standardně přes různé typy Jawy a pak přišla revoluce a otevřel se trh s motorkami a já nevěděl kterou dřív. Začalo to endury, pokračovalo přes silnice a skončil jsem klasicky u chopperů. Mezitím jsem zkusil i trochu hobby motokros a enduro.
Pak jsem objevil kouzlo z Bologně a motorky Ducati se stali mojí celoživotní láskou. Jenže na českých silnicích podstatně přibylo aut a bezohledných strýců a já se začal čím dál tím více bát jezdit. Můj strach vyvrcholil pádem, kdy mě přehlédl strejda při odbočování. Šroub v noze ukončil mojí kariéru aktivního motorkáře a Ducati dostali vyhrazené čestné místo v garáži, kam jsem se po večerech jen chodil dívat a vzpomínat na prázdné silnice a vytí motoru v červeném poli.
BMW R 1200 GS Adventure
Když jsme se s GS poprvé potkali, žádná velkolepá jiskřička lásky nepřeskočila. Na první pohled je to motorka doopravdy obrovská a pro mne byla zpočátku nezařaditelná. Nechápal jsem, jak se tohle někomu může líbit a proč na tom chce jezdit. Na rychlost to nevypadá a v terénu to s tou váhou taky asi nebude to pravé ořechové.
Pak jsem se podíval pozorněji a začalo mi docházet, jaká to zřejmě bude paráda. Pohon zadního kola kardanem, specifické odpružení Telelever vpředu a Paralever vzadu, elektronické nastavení podvozku ESA, kontrola trakce v různých režimech, vypínatelné ABS.
Obul jsem na GSo z opatrnosti silniční gumy, nastavil režim sport a po první projížďce jsem pochopil, že soudruzi z DE neudělali žádnou chybu. Po rozjetí se GS začalo chovat skoro jako supersport a já v zatáčkách Montes de Malága opět nalezl dávno zapomenutý pocit rozjetých koutků na maximum
Několikrát jsem musel zastavit a prohlédnout si na jaké motorce že to vlastně jedu a jak to, že to tak dokonale a snadno funguje. Chování podvozku při jízdě je ukázkové. V zatáčce jede motorka přesně tam kam chcete, motor nemá nikdy dost a brzdy jsou excelentní bez výrazného potápění přední vidlice. To přepákování asi nakonec bude mít nějaký smysl. Na silnici a na dlouhé přesuny je GS opravdu dokonalost sama.
BMW R 1200 GS Adventure
BMW R 1200 GS Adventure
Když jsme se s GS poprvé potkali, žádná velkolepá jiskřička lásky nepřeskočila. Na první pohled je to motorka doopravdy obrovská a pro mne byla zpočátku nezařaditelná. Nechápal jsem, jak se tohle někomu může líbit a proč na tom chce jezdit. Na rychlost to nevypadá a v terénu to s tou váhou taky asi nebude to pravé ořechové.
Obul jsem na GSo z opatrnosti silniční gumy, nastavil režim sport a po první projížďce jsem pochopil, že soudruzi z DE neudělali žádnou chybu. Po rozjetí se GS začalo chovat skoro jako supersport a já v zatáčkách Montes de Malága opět nalezl dávno zapomenutý pocit rozjetých koutků na maximum
Zatáčky Montes de Malaga
Několikrát jsem musel zastavit a prohlédnout si na jaké motorce že to vlastně jedu a jak to, že to tak dokonale a snadno funguje. Chování podvozku při jízdě je ukázkové. V zatáčce jede motorka přesně tam kam chcete, motor nemá nikdy dost a brzdy jsou excelentní bez výrazného potápění přední vidlice. To přepákování asi nakonec bude mít nějaký smysl. Na silnici a na dlouhé přesuny je GS opravdu dokonalost sama.
Pak jsem přezul na Metzelery a vyrazil do terénu. No, lehká kroska to fakt není. Váha GS je v terénu a obzvlášť v písku opravdu znát a je s ní potřeba počítat - "zavřeš plyn a jdeš". Přesně tak to je. Klíčem je rychlost, síla v rukou a váha vzadu. Je potřeba hodně natáhnout a zpevnit ruce, protože pokrčenýma rukama kmitající přední kolo udržet prostě nejde. V hlubokém písku je to už hodně složité a bez mučení přiznávám, že mi to moc nejde, ale v mém případě je to rukama, ne motorkou.
Daleko snazší je nastavit kontrolu trakce na méně drastický režim a smyky zadního kola v zatáčkách na šotolině rozjedou koutky také spolehlivě. 
BMW R 1200 GS Adventure & Sierra Grazalema
Žádné komentáře:
Okomentovat